Barvení vlasů má překvapivě dlouhou tradici a sahá až do dob dávno minulých. Archeologické nálezy datují zrod kosmetiky do doby kamenné (cca 15 tis. př. n. l.) a přisuzují jí několik různých funkcí – např. odlišení v boji s nepřítelem natíráním barev na obličej, ale také třeba postavení v tlupě či ochrana před nadpřirozenými bytostmi.
„O skutečném použití kosmetiky pro obarvení vlasů máme důkazy až ze starého Egypta staré více než 5 000 let. Archeologové našli při svých vykopávkách mumifikovanou ženu s patrnými zbytky barvy ve vlasech.“
A nebyli to pouze Egypťané, kteří věnovali velkou pozornost barvě svých vlasů či líčení. Starověk byl bohatý na různé přírodní přípravky, které sloužily ke změně barvy či jinému zkrášlení. Číňané používali ibišek čínský, Egypťané používali henu i indigo, ale také vyráběli barvy z nerostů – malachit pro zelenou, hematit pro červenou. Velmi bohaté Egypťanky měli vlasy oholené a nechaly si vyrábět paruky z vlasů svých světlovlasých otrokyň pocházejících zejména z Germánie. Bohaté ženy starověkého Řecka nosily paruky, chudé ženy si vlasy barvily roztokem heřmánku a citronové vody nebo používaly speciální mýdlový roztok z kozího oleje a bukového listí, který aplikovaly na vlasy a nechaly působit na sluníčku. Římané tyto postupy obohatili o použití dalších prostředků jako je potaš, vápenná či mořská voda. Nejlepších výsledků dosahovali Germáni, jimž jejich přirozeně světlý vlasový podklad dovoloval používat henu se skvělými výsledky.
Středověk byl, co se týče kosmetiky a zkrášlovaní, skutečnou dobou temna. Pod nadvládou náboženství byla taková péče označována za hřích a trestána. Ženy si tedy barvily vlasy tajně a pouze přírodními látkami jako je vlašský ořech, slez, dub, světlice barvířská či barvířská mořena. Jediné světlé místo byla arabská kultura, která dosahovala velkých pokroků nejen v botanice, ale také chemii a léčitelství.
S novověkem nastává pomalu obrození nejen kulturní, ale také v péči o tělo. A moderní barva? Blond!
Světlá je odstínem vlasů andělů a je snem téměř každé ženy.
V 16. století se používala tzv. benátská blond – je to směs medu, síry a kamence, která se nanese na vlasy a vystaví nejprudšímu slunci, což není nejúčinnější. Stejně málo účinná metoda byla pomocí draselného louhu či hydroxidu sodného.
Převratem v barvení vlasů je objev účinků kysličníku vodičitého, dnešního peroxidu vodíku, v roce 1818! Chemici zjistili, že když urychlí rozklad kysličníku, má to zásadní vliv na vlasové barvivo a dochází k zesvětlení vlasu. První takové barvení provedl chemik Thiely z Londýna a kadeřník Hugo z Paříže a tuto techniku nazvali Zlatý omlazovací pramen. Použili peroxid vodíku a jako aktivátor kyselinu dusičnou. Ta byla časem pro své negativní účinky nahrazena amoniakem a jeho sloučeninami.
Po tomto úspěchu se chemici a kadeřníci dostali k další metě – rozšíření škály odstínů. Nejprve se používaly přírodní složky, ale pro rozšíření odstínů se začala vyrábět barviva s obsahem kovových solí, která se ovšem ukázala jako jedovatá a byla později nahrazena syntetickými barvivy. Kolem roku 1861 se na scéně objevují anilínové barvy, objevují se účinku para-fenylendiaminu a rozšiřují se tak možnosti barev. Ovšem tato barva je zakázána roku 1906, protože vyvolává silné alergické reakce a dráždí pokožku.
A dostáváme se k roku 1907, kdy na trh přichází francouzský lékárník a podnikatel Eugen Paul Luis Schueller a jeho barva na vlasy, která se dokáže dostat do vlasové struktury a trvale ji obarvit. Tato první barva využívala účinek peroxidu vodíku a amoniaku.
BARVENÍ V ČECHÁCH
Od přírodních barev k syntetickým vedla cesta dlouhá a trnitá, zejména díky izolovanosti Československa v době komunistické nadvlády. V poválečné době se používali hlavně domácí prostředky ve formě bylinek, odvarů a různých přírodních alternativ. Na trhu existují v té době také syntetická barviva značky Barpon, které vyrábí slovenská firma Tatrachema. Pod tímto označením se vyrábí tekuté barvy na vlasy, pastelové, oxidační a pěnivé přelivy, ale také např. barvy na obočí a řasenky. Z archivních materiálů se dozvídáme, že každý z 12 výrobků v kosmetické sekci firmy Tatrachema má až 25 barevných odstínů! Pamětníci si je určitě vybaví pod názvy Barpon, Regenol, Tatracolor či Claret. Barvení vlasů Barponem není zrovna jednoduché a ani rychlé, není o něj ani takový zájem. A pokud jste chtěli odbarvovat, měli jste k dispozici zahušťovací prášek Plavopěna, který jste smíchali s peroxidem a několika kapkami čpavkové vody.
Balení sortimentu ve výrobě Tatrachema/Trnava, cca 1980
O velkým přelomu v barvení vlasů můžeme mluvit ve druhé polovině 70. let, kdy firma Milo Olomouc získala licenci na výrobu krémových barev značky Schwarzkopf. Jednalo se o první krémové barvy u nás. A v 80. letech se k barvám přidává také odbarvovací prášek Blondoran. Po revoluci se náš trh otevírá a vstupují na něj další firmy, které začínají dovážet další značky profesionálních barev na vlasy.
