Co asi dneska Romana čeká? Jaké další nástrahy si pro něj připravil život v New Yorku? A dostanete se přes foukačku někam dál?

Ahoj, jmenuji se Roman. Roman, kterého možná někdo znáte ze školení, někdo možná byl mým klientem a někdo mě nezná. Každopádně bych vám rád pověděl svoji story, jaký to je se přestěhovat za velkou louži. Do města, kde Carrie chodí věčně perfektně učesaná, všichni vypadají krásně, přátelé chodí každý den si povidat na stejné místo jako PŘÁTELÉ a všechno je to tady tak krásný a jednoduchý. Přesně! Jako v televizi!

Mám si přivést modelku, tak zněl domácí úkol pro dnešní den. Modelku na vyfoukání vlasů. I když mi moje kamarádka říkala, že by potřebovala ostříhat, ve škole je to rezolutně zamítnuto, protože dlouhé vlasy přece ještě neumím stříhat. Jsem to ale poleno. Já zapomněl, že umím jen dvouhodinové mikádo. Abych nezapomněl, taky umím perfektně foukat, že?

Shaïma. Asi bych vám o ní měl něco povědět. Je to spolužačka z dopolední školy, sedli jsme si první den ve škole na poslední volná místa vedle sebe a od té doby nezavřeli hubu. Shaïma pochází z Tunisu, ale celý život žije v Ženevě. Její maminka pracuje v Rolexu a dcerunku vychovala tak, že jenom dobře upravená žena má nárok na hezký život a kvalitního muže.

Do školy se sice Shaïma nelíčí, ale když jdeme někam večer, musím jí říct dlouho dopředu, že se něco chystá, aby mohla má

drahá spolužačka upalovat domů a náležitě se připravit. Tzn. pedi, mani, kosmetika. Masku si dává na: ruce, nohy, obličej a snad i na záda. V pondělí jsem jí řekl, že tento pátek někam půjdeme. A tak od úterý chodila do školy s culíkem, protože měla ve vlasech olivový olej, aby se prý promastily a působily bohatým dojmem. V pátek si olejovka uráčila umýt hlavu jarem, aby to dostala dolů. Líčí se zhruba jako Kim Kardashian. Takže teprve po několikahodinové práci, která spíš časově připomíná malování Sixtínské kaple, můžeme někam vyrazit.  Měla takovou vrstvu makeupu, že jsem se bál, že až se usměje všechno to popraská a jako omítka sjede po obličeji.

Jelikož je z Tunisu, má jiné vlasy než my ve střední Evropě (možná s tím má něco společného i její vlasová olejo-jarovákůra). V každém případě jsem věděl, co mě čeká. Po namočení se vlasy ještě trochu více zkrepatily a já chvílemi zapomínal, že je to člověk a né kůň. Když už jsem upadal do mdlob z přehřátí organismu a taky vědomí, že zítra budu vstávat se svalovkou, tak mi Shaïma povídá: „To je neskutečný, jak jsou jen z toho foukání hladký!“ Ještě aby ne, když jsem to na umělé hlavě cvičil jak blázen! A pak dodá: „Uděláš mi vlny, viď?“ No, co bych pro kamarádku neudělal. A tak mi takhle pěkně utekla středa. Než jsem jí tu hřívu vyfoukal, byl konec dne a já mohl jít domů odstřihnout z metru další den.

Je středa. Půlka týdne. Teď už se to rychle převalí. Ale to budu takhle trpět pořád? To se budu bičovat dva a půl měsíce? Copak se tohle dá vydržet?

Romana můžete sledovat na jeho instagramu @newromanyork

Photo by Roman Šnajdrvint, cover photo by xusenru