Stát se kadeřníkem v New Yorku, je prostě „brnkačka“! Vítám vás všechny u šestého dílu, kde se konečně vrhneme na stříhání, a ne jentak ledajaké… Těším se na vaše komentáře!
Ahoj, jmenuji se Roman. Roman, kterého možná někdo znáte ze školení, někdo možná byl mým klientem a někdo mě nezná. Každopádně bych vám rád pověděl svoji story, jaký to je se přestěhovat za velkou louži. Do města, kde Carrie chodí věčně perfektně učesaná, všichni vypadají krásně, přátelé chodí každý den si povidat na stejné místo jako PŘÁTELÉ a všechno je to tady tak krásný a jednoduchý. Přesně! Jako v televizi!
Nůžky? Mám! Hlavu? Mám! Tu umělou samozřejmě. Tak jo, já jsem připravenej na to mikádo. Čekáme v lavici a v tom se objeví ON! Samotný zakladatel této školy, majitel a úspěšný kadeřník. Majitel bezesporu je, to druhý jsem zatím pouze slyšel. Samotná škola byla asi založena králem Artušem u kulatého stolu, protože tento pán vypadá, že určitě brzo umře. Snad nám alespoň stihne ukázat to vyhlášené mikádo…! Ruce se mu klepou tak, že se bojím, že neudrží ani pramen, a já budu věřit tomu, že ho ještě dneska nepoveze záchranka. Jedno jsem ale pochopil. Jak i tady funguje systém padajícího ho… bobku. Chová se k duhový víle tak, jako ona k nám (mimochodem už jí tak nemůžu říkat, sjednotila si barvu na poctivou modrou). Povýšeným tónem – všude byl, všechno zná, odevšad má klíče a kde nebyl, tam se bezesporu chystá. Tento na první pohled tak vetchý stařeček jí vysloveně buzeruje a ona lítá jako hadr na holi. No co, až děda zmizí, zase budeme muset lítat my kolem ní.
Při práci musíme všichni postupovat naprosto stejně a poslouchat rozkazy. Zároveň si musíme poznačovat do papíru za pomoci pravítka, jak se odděluje atd. Pokud by snad nebyla přímka přesně, tak to teda né – předělat! Šedá barva? Neexistuje! Všechno je buď černé, nebo bílé. Docela dlouho jsem se držel, ale pak mi to přeci jen nedalo a zkusil otevřít diskuzi na téma: Co kdybychom udělali toto a nebo on? Hned mi ale bylo vysvětleno, že já rozhodně nemám co měnit postup a že výsledek by byl úplně jiný. Dobrá, už mlčím.
Střih probíhal tak, že jsme nejprve ostříhali jednu partii, pak druhou, pak se vrátili do partie jedna, pak se třikrát vrátili do partie dva a pak ještě jedou do zóny jedna. Stříhání nám zabralo tři hodiny! Sassoon by se obracel v hrobě, když by viděl, že oddělování pramínku je menší než jeden milimetr. A já se chtěl do hrobu dobrovolně dostat! Mistr dokonal své veledílo, doslova ustřihl poslední pramen a ještě než ten dopadl na zem, už byl v čudu! Zmizel od mokré umělé hlavy jako Brumbál odletěl s Fénixem. On tak trochu vlastně i vypadal. My se pustili do foukání mikáda a já si ho ještě doladil efilačkama. Při používání efilaček jsem si získal pozornost. Opět tak došlo k tomu, že se někteří začali ptát, jestli jsem to už někdy držel v ruce. Musím ale uznat, že mikádo bylo opravdu krásné. A tím nevychvaluji sebe, ale finální výsledek. Jenže představa, že to budu stříhat dvě hodiny čistého času? A vůbec, tyhle komplikované techniky mi stejně neulpívají v mozku, na to já nemám buňky.
Na druhou stranu ale musím říct, že dnešní den utekl poměrně rychle. To bude asi tou změnou, kdy jsem konečně držel v ruce jiný kadeřnický nástroj než fén.
Dneska Vás ušetřím zakončením článku otázkou nebo nedokončeným příběhem. Dnes Vám rovnou řeknu, že se můžete těšit na…
Romana můžete sledovat na jeho instagramu @newromanyork
Photo by Roman Šnajdrvint, cover photo by Roman Kosolapov on Shutterstock
